Haha :D

8. prosince 2010 v 21:41 | K.
 

Nenávidím

16. listopadu 2010 v 21:51 | K.
Nechápu proč, nechápu proč nemám chuť mluvit. Jenže toto není něco jako depka. Prostě mám akorát pocit, že už k ničemu nemám co říct, že když něco řeknu tak je to stejně úplně jedno. Jak kdybych v dálce viděla motýla v nejasných rysech, snažila se zaostřit a on by uletěl. Je to pocit, jako že ke všemu jdete pozdě. Jako, kdyby už nic na světě němělo cenu. Začalo to v pátek. Najednou jsem nechtěla nic říkat, jenom tak tiše poslouchat a přikyvovat. V sobotu jsem musela začít přemýšlet, co řeknu, a najednou mi docházelo že většina jsou bezvýznamný kecy, a v neděli jsme už neřekla skoro nic. Jenom se tak bezmocně dívám, jak se ostatní smějou, něčemu co nechápu, něčemu, čemu nerozumím. Co nechci chápat, čemu nechci rozumět.

Co se to kurva děje?

Já jsem prostě nikdy nebyla ovečka co všem přikyvuje, ale mám na to tak strašnou chuť. Nevím kde se ten pocit vzal, ale je mi z toho zoufale. Je to k pláči. Najednou jsem musela přemýšlet co napíšu L. na icq, a najednou mi nepřišlo nic z toho vtipný. Najednou jak kdybych se potopila někam, kde je tma a ticho a snažila se uhodnout co se děje nahoře. Prostě to nechápu, tak strašně jsem si chtěla zítřejší svátek užít, ale pak už se mi ani s L., nikam jet nechtělo, protože jsem věděla, že bych stejně nic neříkala. Snad si už s nikým nemám co říct? Jestli mě to u někoho překvapuje, tak je to zrovna L......

Já ten pocit nechci!


K.

Why?

6. listopadu 2010 v 21:55 | K.
Jsem zlá


Dokážu odhadnout co chce kdo slyšet a to pak říkám. Lžu lidem do očí, aby se cítili dobře, protože je to jednodušší. Nedokážu být upřímná a když se snažím o "co na srdcí to na jazyku" lidé mě nazývají slovem "odbojná".

Haha......


Mám dvě části, jedna ta paní "rádoby dokonalá" která se směje na celý kolo, všem by se vším pomohla a přetrhla by se, aby zachránila svět. Je hodná, milá a obětavá.

Poslední dobou ji ale většinou vytěsnívá ta druhá, zlá, falešná škaredá holka, která by všechny zabila protože ji nebaví poslouchat cizí problémy. Všechno si moc bere, uráží se, nesnáší se za plno věcí, po večerech depkaří, všechno kazí a největší radost jí dělá být na někoho hnusná.


Hehe, seznamte se, Kája.....


Nenávidím přetvářku, ale sama se přitom každej den přetvařuju. Už jenom to, že si ráno řeknu, "úsměv Kájo", je přetvářka. Nesnáším teda potom sama sebe? Je to dost dobře možný, protože s člověkem jako jsem já bych nevyšla nikdy za život. Možná proto nejsou na světě žádní dva stejní lidi, protože by se pozabíjeli.


Dneska už asi dobrý K.
 


Someone, something, somewhere ...maybe

4. listopadu 2010 v 19:18 | K.
Člověk má takovej dobrej pocit, já nevím jestli ho znáte, ale dá se docela dobře přirovnat k tomu, že se hrabete s velké, depkoidní hromady sraček, už ste skoro na konci, ale pak se vždycky najde někdo kdo do vás kopne a srazí na kolena. Ale řeknete si, že se zvednete znova, pak se podíváte na vrchol, vydíte jak je všude  hezky jak maj všichni dobrou náladu, chcete si zatancovat, jenže potom dojde jedna esemeska, která vás opět srazí dolů. Chvilku si pobrečíte, ostatní řeknou, že nemá smysl mít depku, tak jim dáte za pravdu, jenže potom přijde tatínek domů a řekne Vám že se za 2 roky (to už je jistý..) stěhujete do Plzně, jsem člověk co moc neřeší budoucnost, ale toto mě taky dostalo. A tak už se ani nesnažíte se zvedat, vysilovat se...Prostě jenom klesáte hloub a hloub a už nemáte sílu odrazit se od dna.

K.

Nepočítej se mnou

26. října 2010 v 14:02 | K.
To byla jediná věta, kterou jsem byla schopna říct, když včera otec přišel do obyváku a řekl: Co bys řekla tomu, kdybychom se odstěhovali do Plzně? Nabídli mi tam pozici ředitele.

Schválně, nechám tě to domyslet, co si myslíš, že 14 letá holka chce? Vážně si otče myslíš, že se chce odstěhovat do nějký prdele, protože TY tam budeš mít lepší pozici? 14 leté holce je tvoje pozice u prdele!

Nesnáším Plzeň, bojím se cizích lidí, novýho prostředí. Nevidím jedinej důvod, jedinej maličkatej důvod, KURVA DEJ MI JEDEN BLBEJ DŮVOD!!!!Stačí jedna věta, která mi zajistí, že tam budou lepší lidi, že tam bude holka, se kterou si budu víc rozumnět než s Lenny (ne že by to šlo, brouku (: ), že tam budou lidi hodnější než tady, že ten gympl bude lepší, JEDINÁ VĚTA !!!!Ale hovno jedna věta! Co to tady melu? Prostě s ním nepojedu, protože lepší lidi nejsou!

Já od nich nechci odjet.

"Najdeš si jiný kamarádky, Kájo, ty starý stejně už byly moc starý"

Proč o tom mluví jako o hotové věci? Proč se mně nikdo na nic neptal? Dobře ptal, ale byla to otázka, na kterou by stejně nikoho nezajímala odpověď ať by byla jakákoliv.

Mmmm....11.9....má to ještě cenu?

17. října 2010 v 19:39 | K.
Poslední článek 11. 9. Ne že bych snad nechtěla, nebo neměla co psát, ale nemám čas. Mmm, každej den kromě čtvrtku se vracím o půl 7 a ve čtvrtek dospávám celej týden. Včera jsem zalehla v 8, osobní rekord :D :D. Škola je teď nějaká hokna tak se poslední dobou cítím jako robot kterýho někdo nainstaloval na určitej program a ten teď dělá už 2 týdny. Mmm, nechtěla bych.....

Často se přistihnu, že klikám na "Napsat nový článek" a píšu sem něco-co-bych-nepovažavala-za-článek-ani-na-mým-prvním-blogu. Tudíž všechno zase vymažu vypnu to a jdu na facebook. Znechuceně ho taky vypnu, jdu na icq, zjišťuju, že tam nikdo není, vypínám počítač.

Nějak pro mě všechno ztrácí význam, všechno jaksi pozbývá smysl. Pořád se teď s někým hádám a stejně nakonec skončím s mp3 v uších a lituju se. Hmmmm, skvělej program, doufám že takhle budu žít až do konce života, protože je to fakt zábavný.


Slibované tajné zprávy

11. září 2010 v 20:12 | K.
Nebudou!

Hola vole??

6. září 2010 v 20:09 | K.
Hey! Zase se po dlouhé době hlásím a přináším nový hlášení ze školních lavic. Krom toho, že mě čeká pěkně pernej týden (to je snad horší, s písemkama, než v červnu :( :D), jsem v pohodě :D.

Jsem totiž mladý člověk, a mám prahnout po vzdělání! Tož lidi, to je jasný, že jsem to ty 2 měsíce nemohla vydržet! Dneska jsem konečně viděla Lenny, a bylo to úžasný. Ehm, to jsou ty světlejší body...:D Dnešek probíhal vcelku poklidně (ne mýlím se, když jsem dohromady já a Lenny, nikdy nemůže probíhat nic poklidně!!! :D :P) akorát jsem se teda nemohla ubránit pár záchvatů smíchu ve fyzice, protože ..to prostě nešlo :D :D

Hehe, nikdy jsem nepsala články a téma týdne, ale vzhledem k dnešní příhodě by se mi téma docela hodilo :).

No, jistě jste si všimli, že je už od konce srpna všude kosa jak v p-deli, tudíž se nám zrušil trénink (pff, zrovna beach :( ) a šli jsme domů dřív. Z toho se samozřejmě bus nepo-ere, tudíž jede jako obvykle, takže máme spoustu času.  Tak, že půjdem do alberta a N. si tam koupí bravíčko. Hehe, nevím ale určitě jste alespoň jedno bravíčko měli v ruce, vždycky je tam u trapasů na stránce vlevo článek "Tenkrát poprvé".....


 Tak tak moc jsme se už dlouho nezasmála :D. Co ty lidi nevymyslí :D

Na závěr článku vám tady dám moji velice akční fotku :)

tak si to užijte :)

PS: mám plno tajných zpráv, tak se těšte!!! :)

Je mi z něj na blití.

3. září 2010 v 18:28 | K.
Jo, jo, jo, jo!!! To prostě snad ani není možný, jak špatně mi z něj je. No, vlastně poslední dobou je mi špatně pořád, takže se začínám mírně stávat závislá na ibalginech :D Matka pak nadává, kdo se od nás z rodiny dopuje práškama. Chichi :D xD.

Neptejte se mě jak se mám, protože to momentálně vůbec netuším, ale asi špatně. Lenny se teď nejspíš někde válí na pláži, a já jsem ráda, že vylezu z domu v mikině a není mi zima. Je tu vlastně ještě pár faktorů, který mě dost serou, a nejsou ani o nic míň závažnější, ale prostě se mi nechce.


Asi se mě zeptáte, co škola a já vám asi odpovím nic, jako všem příslušníkům mé dnes extrémně otravné rodiny.
I když, to bych vám zcela jistě neodepřela, a tak se pohodlně posaďte :D.

Ráno jsem přišla do školy, a pan dotyčný, s kterým jsem si předchozí den psala asi tak 3 hodiny, mě ani nepozdravil. Skvělá příležitost si hned na začátku dne zanadávat. Ve slohu jsem ze sebe nedokázala vyloudit kloudnou větu, ve fránině totéž, občanka a etiketa u mě naprosto neměla šanci a zemák jsem prospala, tudíž vám pouze můžu říct to, že si ani z dějáku nic nepamatuju. Eh, jinak pěknej den, nemyslíte? :)

Nehledě na to, že musím přečíst povídky Malostranské (ano, Lenny, jestli sem v blízké době dojdeš, tak si tu knížku sežeň, nebo ti ju půjčím - další povinná četba :( ), napsat na třičtvrtě A5 (fájn, to není tak moc :D) charakteristiku osoby a vzhledem k tomu, že si z minulý frániny nepamatuju asi slovo, taky bych s tím měla něco dělat. No, divíte se mi, že se mi nechce?


Dále sledujte můj nudný život (o kterém doufám, že v dalším týdnu dostane velice zajímavý spád -eh, opravdu ubohá reklama :D :D :P, ale možná že fakt jo :) ) na tomhle blogu.


Zatím se teda mějte :)


K.

Ach ne

31. srpna 2010 v 19:53 | K.
Počítám minuty, kdy je online, abych věděla, jak dlouho už mi nepíše. Nechápu co dělám špatně, nevím co mám dělat, aby mi napsal, abych mu nemusela psát já. Je to tak.....ponižující.


Zítra škola, to znamená vstávání v 5, abychom si mohli nějak rozumně sednout. Nic moc děcka. Připravte se, bude následovat klasická otázka, na kterou jste nejspíš odpovídali už alespoň na každém druhém blogu, ale já si ji nemůžu odpustit.

Tak co, těšíte se do školy?


Já vlastně ani nevím na co se těšit, ale asi se těším. Je to taková euforie, která bude trvat tak prvních 14 dní??? Možná ani to ne. Opět vídat ty nasraný xichty všech lidí ve škole není nic pro mě.

Možná, že to vážně nesmyslí vážně


Až se vyhrabu z týhle depkoidní hromady sraček se Vám možná opět ozvu.


tak se tady zatím mějte :)

K.



Dodatek 1. 9. 10:20

Včera mi jeden pan neznámý položil otázku. Vypadá naprosto jednoduše a nevinně, ale ve skutečnosti jsem nebyla schopna na ni odpovědět.

" A ty víš co chceš?"

Stačí se nad tou otázkou zamyslet, není těžká, ale je docela zklamání, že po 13 letech a necelých 11 měsících plahočení, za nesmyslnými cíly, vlastně ani nevím co chci. Vím, co musím, ale že bych věděla co chci? Je to smutný, ale v podstatě to znamená, že nevím proč žiju. Když upustíme od snadno dosažitelných cílů, ("ale já toho houpacího koně chcíííí" dup, dup..apod.) tak mi vlastně zbyde jenom hromádka nesmyslných vzpomínek, na něco, co brzo zmizí. Občas přemýšlím, jestli třeba nejsem nějakej vadnej kousek z puzzlí.
("Hele, mamííí, tadytenhle kousek mi zbyl, a nikam nepasuje, co s ním uděláme? " "Jen mi ho půjč, vyhodíme ho, na co nám bude" ).

Kam dál