Srpen 2010

Ach ne

31. srpna 2010 v 19:53 | K.
Počítám minuty, kdy je online, abych věděla, jak dlouho už mi nepíše. Nechápu co dělám špatně, nevím co mám dělat, aby mi napsal, abych mu nemusela psát já. Je to tak.....ponižující.


Zítra škola, to znamená vstávání v 5, abychom si mohli nějak rozumně sednout. Nic moc děcka. Připravte se, bude následovat klasická otázka, na kterou jste nejspíš odpovídali už alespoň na každém druhém blogu, ale já si ji nemůžu odpustit.

Tak co, těšíte se do školy?


Já vlastně ani nevím na co se těšit, ale asi se těším. Je to taková euforie, která bude trvat tak prvních 14 dní??? Možná ani to ne. Opět vídat ty nasraný xichty všech lidí ve škole není nic pro mě.

Možná, že to vážně nesmyslí vážně


Až se vyhrabu z týhle depkoidní hromady sraček se Vám možná opět ozvu.


tak se tady zatím mějte :)

K.



Dodatek 1. 9. 10:20

Včera mi jeden pan neznámý položil otázku. Vypadá naprosto jednoduše a nevinně, ale ve skutečnosti jsem nebyla schopna na ni odpovědět.

" A ty víš co chceš?"

Stačí se nad tou otázkou zamyslet, není těžká, ale je docela zklamání, že po 13 letech a necelých 11 měsících plahočení, za nesmyslnými cíly, vlastně ani nevím co chci. Vím, co musím, ale že bych věděla co chci? Je to smutný, ale v podstatě to znamená, že nevím proč žiju. Když upustíme od snadno dosažitelných cílů, ("ale já toho houpacího koně chcíííí" dup, dup..apod.) tak mi vlastně zbyde jenom hromádka nesmyslných vzpomínek, na něco, co brzo zmizí. Občas přemýšlím, jestli třeba nejsem nějakej vadnej kousek z puzzlí.
("Hele, mamííí, tadytenhle kousek mi zbyl, a nikam nepasuje, co s ním uděláme? " "Jen mi ho půjč, vyhodíme ho, na co nám bude" ).

I wanna be a billionaire, so fucking bad...............

29. srpna 2010 v 17:56 | K.
Děckáá, toto vám musím poslat:

ahoj

my se známe?

ne

tak proč sis mě přidal? :D:D :D:D

nevim
)promin
hledam holku

tak si ji najdi někde jinde :):) nemám ráda zoufalce, kteří si přidávaj holky na fb, aby je pak mohli sbalit na jednu fotku s kytkou..
nasrat hochu

muzu prosim
to neni tak pravda co jsem ti psal

můžeš co? :D:D
a co je teda pravda? :D:D

nepridal jsem si te protoze te chci ale protoze se mi libiš a rad bych poznal pryma holku

prima se píše s měkkým i po r :D:D




No tyvole! tak ten mě dostal borec :D :D Napsala jsme mu, ať se naučí česky a diakritiku, a pak ať dojde. :D :D :D

Panebože....Kam se ten svět řítí? Za to může facebook. Jako, kdyby se psaly dopisy, tak y to bylo bez problému...Nikdo by nepsal bez diakritiky apod. To mě vždycky úplně vytočí. No, dneska nemám moc psací náladu, takže se zatím mějte :)

Dead and gone

24. srpna 2010 v 21:35 | K.
Dneska tu panuje nálada značně....eh...lepší. Asi tak  100%. Prostě na něj zapomenu a bude pokoj. Dneska u nás byla Lejnice a upekly jsme nejlepčejší buchtu na světě. Ještě Vám přidám některý fotky, ale uvědomujete si, že mě Lenny nejspíš zabije? No, nějak to snad přežiju :D. Nechce se mi nic moc říkat, tenhle den byl nejlepší po asi tak měsíci. Fájn přeháním. Teď už ty fotky :)
                                                               vidíte, jak jí to sluší?

                                              

                                                    
                            
                                                              jedna moje :D


                                      a to nejlepší nakonec!!  zde je krásně vidět Lenčino nadšení :D

Btw. leni, nezapomeň, že ti ještě něco dlužím za ty fotky z cukrárny!!! :D


K.

Prostě na to nemám!

22. srpna 2010 v 21:07 | K.
Chci utýct od celýho světa. Nechci už nikdy nikam chodit, chci jenom zapomenout. Nechci už se nikdy nikomu omlouvat, nechci se už nikdy hádat, nechci už nikdy vzpomínat. To by to ale nebyla maminka, aby nepřišla a neřekla "podívej se, Kájo, přišly fotky z tábora". To bylo přesně to, co jsme nechtěla slyšet. Věděla, jsem že musí přijít, ale nechtěla jsem je vidět. Nechtěla jsem HO vidět. Nechtěla jsem ho vidět v tom fešným triku, nebo v těch plavkách, jak je na mě navěšenej a má spokjenej výraz zračící se v obličeji, když ho táhnu zpátky ke břehu. Nechtěla jsem ho vůbec vidět! Jediný co jsme chtěla, se někde zavřít, představit si, jak krásný by to bylo, a znovu otevřít oči. Nejhorší na tom je ta přetvářka. Jak se pořád směju a dělám že nic. Nedokážu si přiznat že mi chybí. Nedokážu si říct, že mi chybí i ona, a že oba dva už asi nikdy v životě neuvidím. Jediný co můžu, je pobrečet si u smutný písničky, nebo u smutnýho filmu. Jediné osobě jsem to všechno, bez překrucování, chtěla říct, ale ta  "momentálně nestíhá". Fajn. Nebudu ji zbytečně zatěžovat mými malichernými problémy. Jdu si zalízt pod peřinu s horkým kakaem, který v zápětí bude slaný od slz. A zítra to bude opět ta usměvavá Kája. Anebo taky ne! Pokusím se z toho dostat do zítřka, protože s plnou hlavou hloupostí, se špatně trénuje.


Určitě za to ale můžu já. Je to moje chyba. Jsem zlá. Jo vím to! Jsem nejzlejší na všechny, a můžu se smát můj milý Pavle  jak chci, a stejně to nebude k ničemu. Tento článek vlastně ani není o NĚM, jako spíš o tom, že mě oklamal celej svět. Jak kdyby mi až teď, ukázal svou pravou tvář. Až teď, když už nemůžu zpátky.



Nebuď  mi vzdálen, Hospodine, blízko je soužení
Na pomoc nikoho nemám!


K.

I can give you, what you want, girl....

20. srpna 2010 v 10:22 | K.
Girl, I can give you day and night.....

Yáj....

Čau děckááá!

A jsou tu poslední (ani né) dva týdny prázdnin, a já se zatím dost nudím. Ale já fakt nevím co mám dělat. Vstanu v 6, v 7 jedu busem na trenink, z toho se vátím kolem 10 a zybtek dne tak nějak proválím, a když je večer tak se hrozně divím. Když El. teď odjíždí, L. tu sice pořád je, ale naši mají problém s tím, mě pustit do Brna, a její rodiče ji zase nechcou pustit ke mně do Mokré, takže hovno, z toho! O A. jsem už pěkněěěě dlouho nesylšela a T. mi neodpovídá na smsky. A ostatní jsou někde pryč.

Uááááááá!

Nechcete jít někdo děcka ven? :D Ale museli byste dojet až do mokré! Supr nabídka, co myslíte? :D No......

Myslíte, že existuje někdo, kdo mě zná líp než já? Myslíte, že někdo se pokaždé, když zvolím špatnou cestu směje, nebo nadává, že jsem opět něco pokazila, jako když jsem já nadávala u hokeje, když někdo nedal gól? Myslíte, že když mám sama vlastnosti, které nesnáším, tak že nesnáším sama sebe? Myslíte, že duše je spojena s tělem, a jakmile tělo umře, co se s ní stane? Myslíte, že Kája začla filosovovat? Myslíte, že někde existuje tzv. "druhý svět" neboli "svět idejí"? Protože, jak jinak by mohl pekař upéct 50 perníčků, a všechny by byly stejné? Udělá to, protože má formu. A ta forma existovala dřív než samotný perníček. Proto také "svět idejí" existuje vždy? To znamená, že kdesi "ve světě idejí" mám svého dokonalého dvojníka?

Ten Sofiin svět od Gaardera mi dává pěkně zabrat :D.  Ale člověk se musí naučit přemýšlet. Protože, kdybych nepřemýšlela, a dělala všechno bez rozmyslu, nemělo by to cenu, a vlastně bych ani nebyla.

Myslím, tedy jsem.


Loučím se s Vámi


K.

Nechci víc než všechno.

15. srpna 2010 v 21:38 | K.
Každý teď píše o sobě. Fájn je to trošku sobecký, ale zkusím to taky. Tentokrát se ale pokusím o souvislý věcy, ne jenom o body.
Takže prosím o trošku pozornosti.

Jsem originální 13 letá fanatička. Jsem náladová, otravná, hodná, milá a praštěná.

Momentálně ujíždím na hudbě, sluchátka musím mít i když jdu s košem. Poříd mám ale ještě daleko, k tamovým těm co si sednou na mostku s mobilem na maximum zesíleným, houpou nohama a otravujou okolí :D. Nikdy nechci skončit, jako odbarvená blondýnka se (cituji L.) řasama slepenýma řasenkou z časáku a růžovýma stínama až nad obočí. Ne, nejde o vzhled, jde o to jak se chovaj, a i to, že když už se malují, prosím, ale ať se to nejdřív naučí. Prosíííím!

Jsem na gymplu, a měnit to nehodlám, protože to je fakt asi nejlepší, čeho jsem zatím mohla dosáhnout. Baví mě sporty a to zejména volejbal, a to jakože fakt hodně ;). Taky ráda chodím běhat, opět s mp3 v uších, nejradši ráno, kdy nikde nikdo není, a všude je klídeček :).

Když jsem byla malá, po vzoru tatínka jsem chtěla být námořník, nebo kuchařka, potom se to změnilo na doktorku, a měnilo se to ještě tolikrát, že už ani nemá smysl to vypisovat. Taky jsem chtěla být právničkou a to už vypadalo docela nadějně, ale na právníka teď valí každej, takže bych se spíš chtěla chytit někde u matiky ;).

Svou rodinu mám samozřejmě ráda, ale naši mi poslední dobou pěkně lezou krkem. Nejhorší na tom je, že už to není jenom to puberťácký lezení krkem. Toto už je fakt moc. Věčně řvou, že si na sebe nic nekoupí a všechno strkaj do nás, do děcek a že už je to pěkně sere, a co si jako myslíme  a další hovna. Všichni rodiče cálujou, Z. 60 000 za dva týdny v Anglii, B 80 000 taky za dva týdny v anglii, K. 20 000 za dovolenou a H. 5 000 jenom za debilní kroj na dva dny. Kurva tak snad maj děcka, s tím musí počítat, ne? Jedinej z rodiny jakž takž normální je moje sestra, která se právě balí se slovy "já vypadnu, už to tady nevydržím". Jenom doufám, že to nemyslí vážně.

Ráda čtu, a to skoro cokoliv, akorát nemám ráda dokumenty, a různý nudný knížky. Poslední dobou čtu ty zaláskovaný romány, a dost mě to sere, protože všechny vždycky skončí dobře.

Taky hraju na klavír, flétnu a zpívám, celkově mám k hudbě dost silný pouto.Momentálně poslouchám toto:

A totálně na tom ujíždím. Taky mě dostává Michael Bublé. A vůbec, teď u mě nemá skoro nic kromě ploužáků šanci. Jsem pořád tak nějak natěšená z léta, ale. No...... Radši už půjdu.


K.

Jááá chcííííí tak strááášně zpááátky!!!

15. srpna 2010 v 13:01 | K.
Děcka to byla taková prdel :D :D :D. Je mi smutno, že jsem odjela od těch děcek. Bylo jich tam hrozně moc nových, takže drsná seznamovačka :D :D :D. Poznala jsem hróóózně moc fajn holek a kluků. ! Jejdakostky! ! :D :D Hej! Mám plno nových turnovských hlášek. A jáá vác všechny naučím. nebo si je nechám pro sebe. :D :D Všichni na mě čuměli. :D Prý jéééé Moravák, a dokonce Brňák!!! Tak jsem jim vysvětlovala pár slov jako "šalina, rožni" apod. :D S nima je čéče prdel :D :D. No já začnu od začátku.

Právě jsem všechno vypisovala po dnech, ale pak jsem zjistila že si vůbec nic nepamatuju, až na poslední tři dny, když jsem se ploužila jako by nic nemělo smysl, když už jsem neměla sílu okřikovat ty malý osmiletý fagany, když už mi bylo jedno, že máme nejslabší skupinku, když už mi bylo jedno, že z 8 lidí ve skupince jsem jediná já kdo něco dělá, když už mi bylo jedno, že celej den lítám po lese  jak pi*a, abysme mohli udělat táborák, když už mi bylo jedno i to, že M. mi udělal to co udělal, když už jsem neměla sílu řvát, plakat, ani mlčet, když už jsem neměla sílu se smát a dýchat. Pak ale vždycky přišel zasmál se a dělal jakože nic, a pak přišla zase ona, zasmála se, a řekla ať si z toho nic nedělám.

No, jaksi už nemám co říct, protože kdybych se rozepsala, bylo by toho moc. Spíš vám zkusím popsat lidi se kterýma jsem tam trávila nejvíc času.

M. Nejdřív hodnej, milej roztomilej 12 letej kluk s tělem 15 letýho. Během 4 dnů se změnil v arogantního ignorujícího flegmatickýho blbce. echci psát co mi dělal, protože se na to špatně vzpomíná :(.

D. moje skupinková pomoc, 14 letá holka se smyslem pro humor (tvl, to je jak seznamka) hodná, veselá, jenom díky ní, jsem z toho tábora neodjela.

K. můj smíšek, a kamarád.

B, moje spolubydlící, věčně mi zpívala nějaký její vymyšlený písničky, trochu blázínek, ale veselej a sdílnej, takže supr :)

J. můj nejlepší kamarád zároveň spolubydlící M. takže mě dost informoval. :D

No, a to by asi tak bylo všechno, na nic víc už nemám náladu, tak zase páá


K.

Mmmm....

2. srpna 2010 v 21:45 | K.
Láska začíná tím, že se člověk cítí být osamocený a končí tím, že člověk po tom touží.

A. N. Tolstoj


Je mi smutno. Zítra odjíždím na tábor, kam nechci, kam jedu po 8 (vlastně tam jezdím od té doby, co vznikl) a hlavně protože tam tentokrát pojede jako vedoucí mamka.

Místo abych si užívala spolužáků v Kutinách, musím jet někam, kam nechci, ke mě to nebaví, a kde budu akorát nasraná.

Někdy přemýšlím, jestli jsme třeba nebyla v minulým životě vrah, a teď mě za to"ten-nahoře-co-to-všechno-řídí" trestá. Je to možné. Třeba o mě pak natočili film, jak teď o Kájínkovi. Nehledě na shodu jmen. Karolína-Karolínka-Kája-Kájenka-Kájinka-Kájínek!!! A máte to!!!!!!!!!!!!!!

Jo.

Kurva!

Nechci tam!

Dupnu si!

Možná vím co mi vadí, ta vlastní neschopnost. Neschopnost, říct že tam nechci, neschopnost říct JÍ že ji tak nesnáším, že ztrapňuje ostatní pro pobavení těch, kterým chce zrovna lézt doprdele, a to nejhorší, že ztrapňuje ostatní. Kdyby ti ostatní aspoň nebyli moji kamarádi.
Kurva! jsem jak ovce, jak někdo kdo se nechá vést, nechá si kecat do života a co hůř, nechce to měnit. Ale já to chci měnit! Bojím se, jako každý, bojím se že přijde, podívá se na mě tím jejím pohledem, který tak umí, co vypovídá všechno. Bojím se vykročit z davu, aby mě nesmet a neudupal. Bojím se reakce.
Jsem znechucena sama sebou. Vždycky jsem si byla jistá tím, co mám dělat, a nebála jsme si to prosadit. Teď nejenom, že se bojím něco říct, aby mě nesmetli, jako podzimní listí, já vlastně nic neříkám. A to je jak kdybych s JEJÍM chováním souhlasila. Jsem tak bezmocná.

A všechno to pramení ze mě!


K.

Sláva nazdar výletu nezmokli jsme už jsme tu!

1. srpna 2010 v 17:45 | K.
Mmmmm, já jsme doma a už si zase vesele klapu do klávesnice :D.

Pojďme se uklonit mýmu opuchlýmu kotníku. 

No prostě.... Kde začít?

Od středy do pondělí u mě bylo moje božská sestřenice, nic moc příjemnýho, protože je poslední dobou jaksi nasraná. Nemluví, když odpoví, tak úsečně, tahá mě po obchodech, kde si vyzkouší nejmíň půlku všech věcí co tam maj a utíká do dalšího. A co je nejhorší tvrdi, že New Yorker je super.

No, fájn, byl to samozřejmě supr, aspoň sem se doma nenudila sama :). V pondělí jsme razily k bábince, kde jsme do středy jezdily sem a tam k tamějšímu rybníku tzv. Hrušovec, kde jsme chytaly ryby, na klacek s namotaným silonem.
Jakej byl náš údiv, když jsme vážně něco chytly :D já kapra, kterýho jsme vytáhla asi 10 centimetrů nad hladinu, ale jak se cukal, tak mi přetrhl silon a bylo po srandě :D :D takže první dva dny jsme vlastně nechytly nic :D.

Ve čtvrtek ráno jsme odjely do Českých Budějovic za tetou a našim malým batrancem, kterej slaví 4 měsíce :D. Odpoledne jsme se šli podívat na  hrad ....ehm zříceninu Dívčí kámen. A my se strýcem a sestřenkou jsme jeli do Č. B. do kina na Shreka 4 Zvonec a konec ve 3D. Je to docela dobrý, zvlášť ve 3D :).

V pátek jsme vyrazily do lanovýho centra Libín. Všichni kromě tety, která hlídala malýho bratrance jsme si vybrali "Horní trasu" která nás měla připravit nebo odradit od dalších tras :D. Nejvyšší bod byl myslím 7 metrů, takže nic moc. Teda, když jsem vylezla po žebříku nahoru, byla jsem pěkně posraná, ale když jsem si zvykla, tak to bylo v klidu ;). Já a sestřenka se strýcem jsme si vzali ještě Panoramatickou trasu: trasa střední obtížnosti s nejvíce překážkami, s nejvyšším bodem (20 metrů). jer také nejdelší, a končí přejezdem nad jezírkem. Zvlášť v noci je nejkouzelnější.

Tak to jsme si troufali hodně :D. Né, když jsem si zvykla na tu výšku, tak už to bylo vcelku v pohodě, akorát teda nebylo moc příjemný, že před náma byla paní, která se bála výšek, ale jak sama řekla " to nehodlala vzdát" a za náma parta aktivních němco-dáno-angličanů., kteří nejenomže si zpívali dets rejn egejn halelůůůja, dets rejn egejn, halelůůja,ale ještě k tomu strašně valily, takže mi nakonec dával dopomoc místo strejdy, kterej se zakecal s tou pomalou paní jeden moc pěknej němco-dáno-angličan. No vidíte, ani jsem se ho nestihla zeptat odkud je. Ale aspoň jsem si pěkně procvičila angličtinu. Teda, moc pěkně nezpíval, ale lezl fakt znamenitě.  Když jsem před sebou viděla žebřik s dvěma šprušlema a nahoře lano, po kterým ten žebřík jel, pod sebou nic, a konečně jsme ze sebe vypravila " I'm afraid ". Neodpověděl  a žduchl mě dolů. A já s kříkem jela nad jezírkem. A dole to skončilo. Fájn ale aspoň si píšem ;).

V sobotu jsme jeli zpátky k babičce a my s Nati opět chytaly ryby :D. tentokrát jsme ale bábičce do jezírka pouštěly hned tři ryby :) Dvě nati a jednu já. To jsme ale šikuly.


A to je asi tak všechno. zatím pá :)

K.