Listopad 2010

Nenávidím

16. listopadu 2010 v 21:51 | K.
Nechápu proč, nechápu proč nemám chuť mluvit. Jenže toto není něco jako depka. Prostě mám akorát pocit, že už k ničemu nemám co říct, že když něco řeknu tak je to stejně úplně jedno. Jak kdybych v dálce viděla motýla v nejasných rysech, snažila se zaostřit a on by uletěl. Je to pocit, jako že ke všemu jdete pozdě. Jako, kdyby už nic na světě němělo cenu. Začalo to v pátek. Najednou jsem nechtěla nic říkat, jenom tak tiše poslouchat a přikyvovat. V sobotu jsem musela začít přemýšlet, co řeknu, a najednou mi docházelo že většina jsou bezvýznamný kecy, a v neděli jsme už neřekla skoro nic. Jenom se tak bezmocně dívám, jak se ostatní smějou, něčemu co nechápu, něčemu, čemu nerozumím. Co nechci chápat, čemu nechci rozumět.

Co se to kurva děje?

Já jsem prostě nikdy nebyla ovečka co všem přikyvuje, ale mám na to tak strašnou chuť. Nevím kde se ten pocit vzal, ale je mi z toho zoufale. Je to k pláči. Najednou jsem musela přemýšlet co napíšu L. na icq, a najednou mi nepřišlo nic z toho vtipný. Najednou jak kdybych se potopila někam, kde je tma a ticho a snažila se uhodnout co se děje nahoře. Prostě to nechápu, tak strašně jsem si chtěla zítřejší svátek užít, ale pak už se mi ani s L., nikam jet nechtělo, protože jsem věděla, že bych stejně nic neříkala. Snad si už s nikým nemám co říct? Jestli mě to u někoho překvapuje, tak je to zrovna L......

Já ten pocit nechci!


K.

Why?

6. listopadu 2010 v 21:55 | K.
Jsem zlá


Dokážu odhadnout co chce kdo slyšet a to pak říkám. Lžu lidem do očí, aby se cítili dobře, protože je to jednodušší. Nedokážu být upřímná a když se snažím o "co na srdcí to na jazyku" lidé mě nazývají slovem "odbojná".

Haha......


Mám dvě části, jedna ta paní "rádoby dokonalá" která se směje na celý kolo, všem by se vším pomohla a přetrhla by se, aby zachránila svět. Je hodná, milá a obětavá.

Poslední dobou ji ale většinou vytěsnívá ta druhá, zlá, falešná škaredá holka, která by všechny zabila protože ji nebaví poslouchat cizí problémy. Všechno si moc bere, uráží se, nesnáší se za plno věcí, po večerech depkaří, všechno kazí a největší radost jí dělá být na někoho hnusná.


Hehe, seznamte se, Kája.....


Nenávidím přetvářku, ale sama se přitom každej den přetvařuju. Už jenom to, že si ráno řeknu, "úsměv Kájo", je přetvářka. Nesnáším teda potom sama sebe? Je to dost dobře možný, protože s člověkem jako jsem já bych nevyšla nikdy za život. Možná proto nejsou na světě žádní dva stejní lidi, protože by se pozabíjeli.


Dneska už asi dobrý K.

Someone, something, somewhere ...maybe

4. listopadu 2010 v 19:18 | K.
Člověk má takovej dobrej pocit, já nevím jestli ho znáte, ale dá se docela dobře přirovnat k tomu, že se hrabete s velké, depkoidní hromady sraček, už ste skoro na konci, ale pak se vždycky najde někdo kdo do vás kopne a srazí na kolena. Ale řeknete si, že se zvednete znova, pak se podíváte na vrchol, vydíte jak je všude  hezky jak maj všichni dobrou náladu, chcete si zatancovat, jenže potom dojde jedna esemeska, která vás opět srazí dolů. Chvilku si pobrečíte, ostatní řeknou, že nemá smysl mít depku, tak jim dáte za pravdu, jenže potom přijde tatínek domů a řekne Vám že se za 2 roky (to už je jistý..) stěhujete do Plzně, jsem člověk co moc neřeší budoucnost, ale toto mě taky dostalo. A tak už se ani nesnažíte se zvedat, vysilovat se...Prostě jenom klesáte hloub a hloub a už nemáte sílu odrazit se od dna.

K.